Experimentální skladatelka Holly Herndon zahajuje novou éru v hudbě, kde umělá inteligence není jen nástrojem, ale plnohodnotným spolupracovníkem tvůrčího procesu. Herndon, jejíž zázemí zahrnuje kostelní sbory a doktorát v počítačové hudbě, vyvinula modely umělé inteligence, které dokážou replikovat její hlas a styl, a otevírají tak příležitosti pro skupinová vystoupení a umělecké experimenty.
Vzestup „protokolového umění“
Herndon popisuje svou práci jako „protocol art“, kde se tvůrčí akt posouvá od skládání pomocí nástrojů k navrhování samotných systémů, které jsou vytvořeny. To znamená pečlivý vývoj školicích datových sad – nejen shromažďování stávajícího obsahu, ale i skládání originálních materiálů speciálně pro školení AI.
“Vytvoření datové sady je součástí uměleckého díla. Hudbu často nepíšu ani tak pro lidské ucho, ale proto, aby se počítač mohl něco naučit.”
Tento přístup je přímou reakcí na omezení komerčních modelů umělé inteligence, které často spoléhají na široké, nezaměřené soubory dat, které vedou k vzorovaným výsledkům. Herndon věří ve vytváření jedinečných zvukových palet, podobně jako elektronický hudebník sbírající své vlastní vzorky.
Výsledek? Modely, které vytvářejí skutečně charakteristické zvuky, bez omezení typických struktur písní.
Výkon hlasového klonování a identifikace v reálném čase
Jedním z průlomů byl „Holly+“, hlasový klon v reálném čase, který umožňuje komukoli zpívat v Herndonově vokálním stylu. Důsledky jsou dramatické: účinkující mohou na jevišti ztělesnit osobnost někoho jiného a propojit lidský a strojový výraz. Tato technologie je v rané fázi, ale Herndon si představuje budoucnost, kde morfování vokálů umožní hybridní výkony – kombinování operních vysokých tónů s nízkými tóny kytovců nebo dokonce míchání hlasů nepředvídatelnými způsoby.
Beyond Automation: Spolupráce a živá komunikace
Herndonovo dílo si neklade za cíl nahradit lidské umělce; je navržen tak, aby posílil kolektivní kreativitu.
Jeden nedávný projekt v Berlíně zahrnoval výuku modelu umělé inteligence skladeb Hildegardy z Bingenu a poté přizval účinkující a publikum ke spolupráci v reálném čase. Cílem je sbližovat lidi, ne je izolovat za obrazovkami. Herndon a její partner Mat Dryhurst prosazují posun od pasivního posouvání k aktivnímu „chůzi“ – interakci v reálném světě, kterou usnadňují nástroje AI.
Budoucnost, kde umělá inteligence osvobozuje kreativitu
Herndon uznává obavy týkající se umělé inteligence, zejména v ekonomice založené na pozornosti. Zůstává však optimistou, že umělá inteligence dokáže překonat hluk a propojit lidi smysluplným způsobem. Představuje si, že vývojáři „vibkódují“ s agenty umělé inteligence v jejich každodenním životě a vytvářejí budoucnost, kde technologie vylepšuje, spíše než nahrazuje, lidskou zkušenost.
Herndonovo dílo nakonec zpochybňuje samotnou definici kreativity a nutí nás přehodnotit naši roli výhradních tvůrců umění. Nástup umělé inteligence jako kreativního partnera může být skličující, ale také skrývá potenciál pro osvobození a nečekanou krásu.
